Jarmila Čápová
zahájila rehabilitační praxi v roce 1974 v Praze, v dětské části FN v Praze Motole. Po absolvování nástupní praxe zůstala na mnoho dalších let pevně „svázaná“ s dětskou neurologií. Pod vedením prof. MUDr. M. Máčka se záhy specializovala na Vojtovu metodu, absolvovala první kurzy této metody v Praze, pod vedením paní M. Klemové a paní S. Brodinové.
Po dvou letech praxe absolvovala dlouhodobý přerušovaný kurz PNF pod vedením paní J. Holubářové, který přinesl do její praxe osudové setkání s docentem MUDr. F. Vélem, který se stal jejím učitelem a rádcem na celý zbytek profesního života.
V roce 1982, po krátké mateřské dovolené nastoupila na ambulantní oddělení diferencované péče při poliklinice v Praze 4 a pak na subkatedru dětské neurologie ILF ve FTN v Praze Krči. Pod vedením docenta V.Vlacha jí byla na tomto pracovišti umožněna konfrontace s Bobath konceptem. Hlavní náplní její práce zde byla kineziologická diagnostika hospitalizovaných dětí a následná ambulantní péče o dětské neurologické pacienty ze spádové oblasti. Aktivně se podílela na přednáškách kineziologické diagnostiky lékařům v rámci jejich předatestační přípravy. V roce 1989 absolvovala B kurz Vojtovy metody v Kinderzentru v Mnichově, zde již pod přímým vedením prof. V.Vojty.
V roce 1991 odjela na dvouletou pracovní stáž do Kinderdorf st.Isidor , specializované dětské vesničky pro hendikepované děti v Rakousku. Na tomto školícím pracovišti absolvovala kurz Bobath konceptu a posléze dokončila studium Vojtovy metody C kurzem v Římě, kde se následně aktivně podílela na praktické výuce v kurzech společně s paní J. Havlovou. Pravidelně dojížděla na stáže do Říma i Mnichova k prof. Vojtovi.
Během této doby i nadále úzce profesně komunikovala s doc. F. Vélem a jejich vzájemná spolupráce vyústila do postupné přípravy nového terapeutického konceptu. Společně se účastnili několika kurzů přednáškami v Bruegger Institutu ve švýcarském Curychu.
Od roku 1995, po odchodu z Prahy na Vysočinu, pracovala ve své soukromé ambulanci, dokončila kurz Mobilizací a měkkých technik v Brně, kurz zónové terapie plosky nohy v Praze a úspěšně složila atestační zkoušku ve specializačním studiu v Brně.
Nově vzniklý koncept prezentovala na mnoha konferencích a sympoziích jak u nás, tak i v zahraničí. Fakulty fyzioterapie jak UK v Praze, tak i UP v Olomouci ji zvou k blokové výuce praktické kineziologie a k prezentaci jejího terapeutického konceptu BPP a přednášela o vývojových aspektech fyzioterapie.
V malebném městečku Jimramov na Vysočině zbudovala v roce 2000 Školicí a fyzioterapeutické centrum, zaměřené na fyzioterapii neurologických pacientů jak dětí, tak i dospělých a zároveň se zde od roku 2008 pravidelně školí asi 30 terapeutů ročně v akreditovaných kurzech konceptu BPP.
V nakladatelství Repronis vydala v roce 2008 knihu „Terapeutický koncept BPP“ a v roce 2016 knihu „Od posturální ontogeneze k terapeutickému konceptu“.
Její práce výrazně ovlivnila terapii pacientů s dětskou mozkovou obrnou, pacientů po poranění míchy a po cévní mozkové příhodě. V současné době buduje školící tým spolupracovníků, připravuje obrazovou přílohu k již vydané knize a stále rozvíjí možnosti uplatnění principů geneticky preformovaných vzorců posturální ontogeneze i v jiných oblastech fyzioterapie, zejména pak v rámci prevence a Klappova lezení, které již před dvaceti lety obohatila o prvky BPP. Potenciál významu uplatnění genetických preformací v rámci fyzioterapie neurologických onemocnění je neoddiskutovatelný.
„Autorka neopakuje pouze autory, ale vychází z nich a vytváří vlastní koncept, který se snaží individuálně přizpůsobit jak tělesnému, tak i duševnímu stavu nemocného a přikládá oběma těmto složkám stejnou platnost. Autorka používá vlastní terminologii, která vyplývá z dlouhodobého přemýšlení o sledovaných funkcích, které nelze vyjádřit jenom dosud používanými fyzikálními termíny. Zavádí nový vítr do plachet společné rehabilitační lodi.“
Doc. MUDr. František Véle, CSc., Praha, 15. dubna 2008